Vladimir Pomortzeff uvádí
Pražské hroby vlasovců
Ilustrovaný průvodce místy posledního odpočinku vojáků armády generála Vlasova v Praze a okolí
Vladimir Pomortzeff
badatel válečných hrobů
Lze nekonečně dlouho diskutovat o úloze vlasovců během Pražského povstání a jejich podílu na osvobození Prahy. Faktem však zůstává, že v květnu 1945 zde padly stovky vojáků Ruské osvobozenecké armády. Někteří asi znají hromadný hrob na Olšanských hřbitovech. Toto největší pohřebiště ale zdaleka není jediné. Hroby vlasovců dnes najdeme na osmnácti různých hřbitovech v Praze a nejbližším okolí. Badatel válečných hrobů a novinář Vladimir Pomortzeff strávil několik měsíců dokumentováním současného stavu všech známých pohřebišť vojáků armády generála Vlasova.
Hromadný hrob vojáků Ruské osvobozenecké armády na Olšanských hřbitovech v Praze.
Pomoc vlasovců bojující Praze přišla opravdu včas. Pražské povstání bylo špatně připraveno. Pravděpodobně by bylo brutálně potlačeno německou posádkou maximálně během pár dnů. Zcela nečekaně se ale na stranu povstalců přidala 1. divize Ruské osvobozenecké armády pod velením generálmajora Sergeje Buňačenka, která v květnu 1945 pochodovala nedaleko Prahy. Více než 20 tisíc dobře vyzbrojených a vycvičených vojáků razantně změnilo poměr sil ve městě.

Buňačenkova divize vyrazila na pomoc Pražskému povstání odpoledne 5. května. Během následujících dvou dnů vlasovci skoro obsadili centrum Prahy. Pozdě večer 7. května ale na rozkaz svého velitele stejně nečekaně opustili bojové pozice a stáhli své jednotky z téměř osvobozeného města. To se stalo ve chvíli, kdy bylo definitivně potvrzeno, že americká armáda dál na Prahu nebude postupovat a vedení Pražského povstání není schopno poskytnout svým novým spojencům bezpečnostní záruky po příchodu do města Rudé armády.

Vlasovci nuceně ustoupili na západ s marnou nadějí dostat se do amerického zajetí. Zanechali v Praze stovky mrtvých a další stovky zraněných. Pražské povstání skončilo 8. května odpoledne kapitulací německé posádky. Hodinu před půlnocí oficiálně skončila válka. První jednotky Rudé armády dorazily do města až za úsvitu 9. května.
Hrob neznámého vojáka Ruské osvobozenecké armády na hřbitově Malvazinky na pražském Smíchově.
Účast vlasovců v bojích Pražského povstání byla v komunistickém Československu zamlčována. Stejně jako kapitulace německé posádky před příchodem prvních jednotek Rudé armády do města. Dle tehdejšího oficiálního výkladu dějin byla Praha osvobozena Rudou armádou a to se stalo 9. května 1945.

Osud hrobů vlasovců na pražských hřbitovech nebyl po válce snadný. Většina pohřebišť upadla do zapomenutí. Z některých se staly pomníky obětem Pražského povstání. Jenomže skutečnost, že ve hrobě jsou uloženi vlasovci, se vůbec nezmiňovala. Případně vlasovci byli označeni jako neznámí vojáci. Oficiální delegace sem přinášely věnce a květiny aniž by věděly, že je pokládají na hroby vlasovců.

Situace se změnila až po sametové revoluci. Desetiletí zapomínání však udělalo své. Mnoho hrobů vlasovců bylo nenávratně ztraceno. Tento průvodce systematizuje všechny v současné době známé informace o místech posledního odpočinku vojáků Ruské osvobozenecké armády v Praze a nejbližším okolí.
Oběti bojů na západních předměstích Prahy
Dne 5. května 1945 odpoledne vyrazila 1. divize Ruské osvobozenecké armády pod velením generálmajora Sergeje Buňačenka z okolí Berouna na pomoc Pražskému povstání. Nedaleko Chrášťan na západním předměstí bylа kolona 3. pěšího pluku napadena německými stíhači Messerschmitt Me-262. Podle českého vojenského historika Stanislava Auského zde zahynulo pět vojáků a mnoho koní. Mrtví byli pohřbeni přímo u silnice v polích. Tento hromadný hrob byl poté zrušen úřady.

Dle zápisu ve farní knize zemřelých o čtyři dny později, tedy 9. května 1945, provedl farář Jan Mokráček pohřeb pěti příslušníků armády generála Vlasova na hřbitově obci Krteň (z této malé obce se zachoval jenom hřbitov, který je dnes součástí Prahy). Jsou zde označena jména dvou vlasovců: Grigorij Karol a Michail Trofimov. Ostatní tři jsou pohřbeni jako neznámí.¹ Přestože kniha zemřelých uvádí jako datum úmrti 7. květen, lze předpokládat jde o přesun hrobu oběti již zmíněného útoku německých stíhačů.

Tento hrob byl delší dobu považován za ztracený. Přesnou polohu hrobu se podařilo zjistit během přípravy tohoto průvodce na základě svědectví pamětníků. Na podzim roku 2019 byl hrob pěti vlasovců na hřbitově Krteň oficiálně zařazen do evidence válečných hrobů Ministerstva obrany ČR.²
Hrob pěti vlasovců na hřbitově Krteň na západním okraji Prahy. Jsou zde pohřbeni vojín Grigorij Karol, narozený 10. listopadu 1911, který zahynul ve věku 33 let, a vojín Michail Trofimov, narozený 30. listopadu 1924, který zahynul ve věku 20 let. Spolu s nimi jsou pochováni tři neznámí vojíni. Tyto vojáky byli pravděpodobně příslušnici 3. pěšího pluku 1. divize ROA, kteří zahynuli dne 5. nebo 7. května 1945 při útoku německých stíhačů na silnici u Chrášťan.
K prvním střetům vlasovců s německými vojáky došlo již na západních předměstích Prahy. Dne 6. května 1945 kolem poledne ve Stodůlkách zasáhli vojáci 3. pěšího pluku 1. divize ROA do potyčky německých jednotek s místními obyvateli, kteří začali střílet jako první na projíždějící německá vojenská auta s municí, ale nepočítali s tím, že těch aut jede víc. Dva vlasovci byli při této přestřelce na křižovatce u Bílého beránka zraněni a následující den zemřeli. Měli slavnostní pohřeb 9. května ve společném hrobě s obětmi Pražského povstání.

Současně zde byli také pochováni dva vlasovci, kteří padli v bojích o Ruzyňské letiště. Zachovala se dobová fotografie pohřbu, na níž jsou vidět na rakvích vojáků ROA německé helmy. Po válce byly ostatky místních obyvatel přenesené do rodinných hrobek. Hrob vlasovců až do nedávné doby zůstal zanedbalý. Teprve před několika lety byl uveden do současného stavu hřbitovní správou.³ Dle zápisu v knize zemřelých jsou zde pohřbeni čtyři vojáci ROA a ve třech případech jsou známá jejich jména.⁴ Podle kroniky obce Stodůlky je na hřbitově pochováno pět vlasovců, z toho dva jsou neznámí.⁵
Hrob čtyř nebo pěti vlasovců na hřbitově v pražské čtvrti Stodůlky. Jsou zde pohřbeni Boris Astachov a další vojín Ruské osvobozenecké armády, jehož jméno je v různých zdrojích označováno jako Rumich nebo Rumch. Oba byli zraněni dne 6. května 1945 ve střetu s německými vojáky ve Stodůlkách a následující den zemřeli ve věku asi 30 let. Jsou zde rovněž pohřbeni Vasilij Serdjukov, narozený 1. dubna 1915, který padl dne 7. května 1945 ve věku 30 let v bojích o Ruzyňské letiště, a neznámý vojín ROA ve věku asi 30 let, který také zahynul v bojích o letiště. Podle kroniky obce Stodůlky jsou zde pohřbeni dva neznámí vojáci Ruské osvobozenecké armády, nikoliv jen jeden.
Oběti bojů o Ruzyňské letiště
Dne 6. května 1945 odpoledne zaútočily jednotky 3. pěšího pluku 1. divize ROA pod velením podplukovníka Grigorije Alexandrova (Rjabceva) na Ruzyňské letiště. Začal boj, který trval skoro 24 hodin. Teprve večer 7. května se vlasovcům podařilo letiště obsadit. Skoro od začátku bojů ale kvůli ostřelování přistávací dráhy zůstaly německé letouny zablokované a nemohly být použity k potlačení povstání. Nejtěžší boje se odehrály u obce Hostivice, ležící přímo u letiště.
Hrob tří neznámých vlasovců na Litovickém hřbitově v Hostivicích. Jsou zde pochováni vojáci 3. pěšího pluku 1. divize ROA, kteří zahynuli v bojích o Ruzyňské letiště.
Ztráty vlasovců během bojů o letiště zřejmě byly velmi značné. Ruský historik Kirill Alexandrov odkazuje na vzpomínky jednoho z důstojníků ROA, podle kterého ztratil 3. pěší pluk v bojích o letiště až třicet procent svého počtu. To by mělo znamenat, že ztráty vlasovců jenom v této oblasti můžou dosahovat až několika stovek zemřelých. V okolí letiště se zároveň nachází dva největší hromadné hroby vlasovců, padlých během Pražského povstání. Počet vojáků pohřbených v jednom z těchto hrobů je znám pouze přibližně a počet pohřbených v druhém hrobě není znám vůbec.
Hromadný hrob vlasovců na Starém hřbitově v Hostivicích. Zde je pohřben neznámý počet vojáků 3. pěšího pluku 1. divize ROA, kteří padli při útoku na Ruzyňské letiště.
Hromadný hrob na Starém hřbitově na okraji Hostivic se nachází jen pár stovek metrů od jižního konce jedné z přistávacích drah Ruzyňského letiště. V roce 1945 byla to jediná fungující přistávací dráha. Právě zde sváděly jednotky 3. pěšího pluku 1. divize Ruské osvobozenecké armády nejtěžší boje o letiště.
Nápis "Neznámým hrdinům" zdobící hromadný hrob vlasovců na Starém hřbitově v Hostivicích přímo u obvodu letiště.
Hromadný hrob zdobí jednoduchý náhrobek s nápisem "Neznámým hrdinům".⁶ Zřejmě se objevil v prvních poválečných letech, tedy v době, kdy tímto způsobem byla maskovaná většina pražských pohřebišť příslušníků ROA. Dnes již nikdo neví, kolik lidí bylo do tohoto hromadného hrobu uloženo. Hrob ale zabírá poměrně velkou plochu a nachází se stranou od ostatních hrobů na hřbitově. Lze předpokládat, že může zde být pohřbeno až několik desítek nebo dokonce i stovka padlých. Pravděpodobně se jedná o vůbec největší pohřebiště vojáků Ruské osvobozenecké armády, kteří zahynuli v bojích během Pražského povstání.

Další hrob vlasovců, kteří padli v bojích o Ruzyňské letiště, se nachází na Litovickém hřbitově rovněž v Hostivicích. Jsou zde pohřbeni tři neznámí vojáci Ruské osvobozenecké armády. Tento hrob byl před několika lety ozdoben bílým pravoslavným křížem.⁷ Dle pamětníků ještě jeden hrob neznámého vojáka ROA po válce zůstal přímo v centru Hostivic u ubytovny v Komenského ulici. Osud tohoto hrobu není znám.

Druhé největší pohřebiště vlasovců, kteří padli v bojích o letiště, se nachází na Ruzyňském hřbitově v Praze. Oficiálně počet pohřbených v tomto hromadném hrobě také není znám. Podle českého vojenského historika Stanislava Auského zde bylo pohřbeno 19 osob.⁸ Poloha a velikost tohoto hrobu odpovídají takovému množství pohřbených. Jsou zde pravděpodobně pochováni vojáci 3. pěšího pluku 1. divize ROA, kteří zahynuli večer 6. května 1945 a následující noc, kdy německé letectvo a dělostřelectvo ostřelovalo pozice vlasovců kolem Ruzyňského letiště.
Hromadný hrob vlasovců na Ruzyňském hřbitově v Praze. Je zde pohřbeno pravděpodobně 19 neznámých vojáků 3. pěšího pluku 1. divize ROA, kteří padli v bojích o Ruzyňské letiště.
Ve dvou hrobech na hřbitově v pražských Řepích jsou pochováni čtyři neznámí vlasovci. Dva v každém hrobě. Podle českého vojenského historika Stanislava Auského jde o vojáky 3. pěšího pluku, kteří zahynuli při útoku německých stíhaček na dělostřeleckou baterii ROA během bojů o Ruzyňské letiště. Dle kroniky místního hasičského sboru po přímém zásahu německé bomby zahynuli v jednom z domů dva vlasovci a čtyři místní obyvatelé. Podle pamětníků jeden z pohřbených na hřbitově v Řepích byl důstojníkem 3. pěšího pluku, který padl v bojích o letiště.

Téměř půl století byly tyto dva hroby vlasovců označeny jen neutrálním nápisem "Vojenský hrob z posledních dnů světové války". Teprve v roce 1993 byly hroby ozdobeny kříži a cementovými odlitky německých helem, ve kterých vlasovci bojovali.⁹ Před několika lety byly původní latinské kříže nahrazeny pravoslavnými.
První hrob dvou neznámých vlasovců na hřbitově v pražské čtvrti Řepy.
Druhý hrob dvou neznámých vlasovců na hřbitově v pražské čtvrti Řepy.
Oběti bojů na jižních předměstích Prahy
Samostatný průzkumný oddíl 1. divize ROA pod velením majora Borise Kostenka postupoval na Prahu z jihu podél údolí Berounky na několika ukořistěných sovětských tancích T-34. Brzy ráno 6. května 1945 nedaleko Radotína (dnes tato obec je součástí Prahy) se střetli vlasovci s německými jednotkami. Jednalo se o součást bojové skupiny SS Wallenstein, která byla složena převážně z nováčků a nyní pochodovala na pomoc pražské posádce ze své základny v okolí Hradiště na Benešovsku, přibližně 40 kilometrů jižně od Prahy. Tři vlasovci při tomto střetu s jednotkami Waffen SS padli a byli pohřbeni na Radotínském hřbitově. Současný nápis na náhrobku zmiňuje jen, že jsou to vojíni ruské národnosti, aniž by bylo upřesněno, že jde o příslušníky Ruské osvobozenecké armády.¹⁰
Hrob tří neznámých vlasovců na hřbitově v pražské čtvrti Radotín. Pravděpodobně jsou zde pohřbeni vojáci samostatného průzkumného oddílu 1. divize ROA, kteří padli při střetu s jednotkami Waffen SS ráno 6. května 1945. Datum na náhrobku zřejmě odkazuje na datum pohřbu.
Nejtěžší boje na jižních přístupech k Praze se odehrály u mostu přes Berounku nedaleko obce Lahovičky (dnes je tato obec také součástí Prahy) v blízkosti soutoku Berounky a Vltavy. Jeden z praporů 2. pěšího pluku 1. divize ROA pod velením podplukovníka Vjačeslava Artěmjeva zde zastavil postup bojové skupiny SS Wallenstein na Prahu. Výsledkem bylo to, že mimopražské jednotky Waffen-SS uvízly na jižních předměstích a nemohly se spojit s pražskou posádkou, bojující v centru města. Podle českého vojenského historika Stanislava Auského padlo v boji o most přes Berounku 48 vojáků 2. pěšího pluku. Jeho informaci lze zcela důvěřovat, protože on sám tehdy sloužil v tomto pluku jako tlumočník.

Mrtví vlasovci byli původně pohřbeni na místním hřbitově v hromadném hrobě spolu s povstalci. V 60. letech byl tento hřbitov zrušen kvůli výstavbě nové dálnice na Příbram. Všechny ostatky byly exhumovány, některé ostatky si vyzvedli příbuzní a přesunuli je do rodinných hrobek. Nevyžádané ostatky byly zpopelněny a znovu pohřbeny u nového pomníku obětem Pražského povstání poblíž mostu přes Berounku nedaleko místa bojů. Nyní jsou na obelisku uvedena jména 41 účastníků Pražského povstání s poznámkou, že je zde také pohřbeno 16 neznámých vojáků.¹¹ Předpokládá se, že jsou to vlasovci. Zatím se nepodařilo vysvětlit, proč neznámých je pouze 16, zatímco historik Stanislav Auský píše o 48 padlých vlasovcích.
Pomník nad hromadným hrobem účastníků Pražského povstání a vlasovců u mostu přes Berounku v pražské čtvrti Lahovičky. Jsou zde pochováni vojáci 2. pěšího pluku 1. divize ROA, kteří padli v boji o most přes Berounku. Vlasovci jsou na konci seznamu označeni jako 16 neznámých vojáků.
Obec Slivenec na jižním předměstí Prahy (dnes je tato obec součástí Prahy) se také stala místem prudkých bojů během Pražského povstání. Jednotky bojové skupiny SS Wallenstein, zastavené vlasovci v Lahovičkách, se pokusily proniknout do města právě přes Slivenec, ale opět narazili na vojáky 2. pěšího pluku 1. divize ROA pod velením podplukovníka Vjačeslava Artěmjeva.

Boje o Slivenec trvaly téměř dva dny a byly tak tvrdé, že místní obyvatelé museli opustit své domovy. Ruský historik Kirill Alexandrov tvrdí, že ráno 8. května se zde konal poslední boj na bodáky v dějinách druhé světové války mezi nováčky bojové skupiny SS Wallenstein a vojáky 2. pěšího pluku, který kryl stažení 1. divize Ruské osvobozenecké armády z Prahy na západ.

Pravděpodobně 17 vlasovců zde padlo a bylo pohřbeno v hromadném hrobě na místním hřbitově. Dosud nebyly nalezeny žádné podrobnosti k tomuto pohřbu. Až donedávna neměl tento hrob ani oficiální status. Hromadný hrob vlasovců na Sliveneckém hřbitově se podařilo zařadit do evidence válečných hrobů Ministerstva obrany ČR během přípravy tohoto průvodce.¹²
Hromadný hrob vlasovců na hřbitově v pražské čtvrti Slivenec. Je zde pravděpodobně pohřbeno 17 neznámých vojáků 2. pěšího pluku 1. divize ROA.
Na křižovatce v pražské čtvrti Hlubočepy padli v květnu 1945 během Pražského povstání tři lidé. Dva povstalci a jeden neznámý vlasovec. Všichni tři byli pohřbeni na nedalekém hřbitově a na místě jejich úmrtí byly nainstalovány tři jednoduché dřevěné kříže. Nyní na křižovatce zůstaly jenom dva kříže. Vůbec jediný pražský pomník, který označoval přesné místo úmrtí vojáka Ruské osvobozenecké armády, byl nedávno demontován novým vlastníkem pozemku.
Pamětní kříž na místě úmrtí partyzána Ivana Šima z Chrástu u Rakovníka, který na této křižovatce padl dne 8. května 1945 ve věku 26 let (vlevo), a pamětní kříž na místě úmrtí Františka Řezáče z Prahy, který na stejné křižovatce padl téhož dne ve věku 51 let (vpravo), v pražské čtvrti Hlubočepy. Až donedávna byl na této křižovatce ještě třetí kříž, označující místo úmrtí neznámého vojáka ROA.
Před několika lety byl jeden z domů na této křižovatce zbořen a na jeho místě byla postavena nová vila. Na dobu stavby byly dva z pamětních křížů demontovány. Zpátky se vrátil pouze jeden kříž, označující místo úmrtí pražského topiče Františka Řezáče. Druhý kříž údajně byl ve špatném stavu a zároveň se nevešel na nový plot.
Nový pamětní kříž na místě úmrtí Františka Řezáče na křižovatce v pražské čtvrti Hlubočepy. Až donedávna byl vedle instalován druhý kříž, označující místo úmrtí neznámého vojáka ROA.
Praha tak přišla o vůbec jediný pomník, označující místo úmrtí vojáka Ruské osvobozenecké armády. Až donedávna byly všechny tři kříže zapsány do evidence válečných hrobů Ministerstva obrany ČR jako pamětní místa. Nyní se na seznamu zbývají už jenom dva kříže.¹³ Podle Vladimíra Joudy z radnice Prahy 5, který má na starosti válečné hroby, jeden z těchto křížů zůstane v evidenci s uvedením dvou padlých osob. Takže kříž na místě úmrtí Františka Řezáče je teď jakoby zároveň věnován i neznámému vojáku ROA, který měl původně vlastní kříž.

Vlasovci, kteří během Pražského povstání padli v pražské čtvrti Hlubočepy, byli pohřbeni na místním hřbitově. Dnes v hromadném hrobě pod jednoduchým náhrobkem ze sliveneckého vápence s označením "Bezejmenným obětím války" leží neznámý počet vlasovců.¹⁴ Pravděpodobně jsou to vojáci 2. pěšího pluku 1. divize ROA. Podle některých informací je zde pohřbeno asi deset neznámých vojáků ROA. Podle Vladimíra Joudy z radnice Prahy 5 zde může být pohřbeno 13 příslušníků ROA, včetně toho, který zahynul na zmíněné křižovatce. Existuje seznam padlých, vytvořený v roce 1946–1947 místní odbočkou Českého svazu bojovníků za svobodu. Podle Vladimíra Joudy, který tento seznam zkoumal, zpracovatelé seznamu věděli o padlých, kteří byli příslušníky ROA, ale vzhledem k poválečné politické situaci označili padlého pouze jako "neznámý". Dle tohoto seznamu je na hřbitově v Hlubočepích pochováno 13 takovýchto "neznámých", kteří s největší pravděpodobností mohli být příslušníky Ruské osvobozenecké armády.
Hromadný hrob vlasovců na hřbitově v pražské čtvrti Hlubočepy. Pravděpodobně je zde pohřbeno 10 nebo 13 neznámých vojáků 2. pěšího pluku 1. divize ROA.
Další vlasovci jsou pravděpodobně pochováni v hromadném hrobě účastníků Pražského povstání na hřbitově v Chuchelském háji v pražské čtvrti Velká Chuchle.¹⁵ Předpokládá se, že zde leží tři neznámí vojáci 2. pěšího pluku 1. divize ROA, kteří zahynuli dne 7. května 1945 při ústupu jednotek ROA z Lahoviček do centra města. Původně zdobil tento hromadný hrob jen jednoduchý dřevěný kříž. V roce 1950 ho vystřídal současný žulový náhrobek se seznamem padlých. Je zde pohřbeno celkem 25 osob, včetně tří občanů Bulharska a tří vlasovců.
Hromadný hrob účastníků Pražského povstání a vlasovců na hřbitově v Chuchelském háji v pražské čtvrti Velká Chuchle. Pravděpodobně jsou zde pochováni vojáci 2. pěšího pluku 1. divize ROA. Vlasovci jsou na konci seznamu označeni jako tři neznámí bojovníci.
Oběti bojů v centru Prahy
Jeden z hlavních pomníků obětem Pražského povstání se nachází na hřbitově Malvazinky na pražském Smíchově.¹⁶ Hromadný hrob zdobí socha slavného českého sochaře Ladislava Šalouna, autora pomníku Jana Husa na Staroměstském náměstí. Předpokládá se, že spolu s padlými povstalci jsou zde pochováni tři vlasovci. Jejich hroby jsou označeny jako hroby neznámých. Pravděpodobně jsou to vojáci 1. pěšího pluku pod velením plukovníka Andreje Archipova nebo 4. pěšího pluku pod velením plukovníka Igora Sacharova, kteří se zúčastnili pouličních bojů v centru města.
Hromadný hrob účastníků Pražského povstání na hřbitově Malvazinky na pražském Smíchově. Bronzová plastika "Oběť", kterou slavný český sochař Ladislav Šaloun vytvořil již v roce 1920, byla po válce použita k výzdobě pomníku padlým obyvatelům Prahy.
Hroby tří neznámých vlasovců na hřbitově Malvazinky na pražském Smíchově. Pravděpodobně jsou zde pochováni vojáci 1. pěšího pluku nebo 4. pěšího pluku 1. divize ROA, kteří padli v bojích v centru města.
Poválečný osud největšího pohřebiště příslušníků Ruské osvobozenecké armády v centru Prahy po dlouhou dobu zůstával neznámý. V květnu 1945 bylo v hromadném hrobě na Soudním náměstí před Pankráckou věznicí pohřbeno 39 padlých oběti Pražského povstání, včetně 16 neznámých vlasovců. Pravděpodobně byli zde pochováni vojáci 1. pěšího pluku 1. divize pod velením plukovníka Andreje Archipova, kteří dne 7. května 1945 v této oblasti sváděli tvrdé boje s postupujícími německými jednotkami. Tento hromadný hrob vlasovců byl považován za ztracený. Přesnou polohu hrobu se podařilo vypátrat během přípravy tohoto průvodce po důkladném zkoumaní archivních pramenů. V květnu roku 2020 byl tento hrob oficiálně zařazen do evidence válečných hrobů Ministerstva obrany ČR.¹⁷
Hromadný hrob účastníků Pražského povstání a vlasovců na Soudním náměstí před věznicí Pankrác. Bylo zde dočasně pohřbeno 23 padlých obyvatel Prahy a 16 neznámých vojáků pravděpodobně 1. pěšího pluku 1. divize ROA. Dobová fotografie neznámého fotografa z května 1945 ze sbírky autora
Hromadný hrob před Pankráckou věznicí byl zrušen někde v létě 1945. Tvrdilo se, že ostatky padlých obyvatel Prahy si vyzvedli jejich příbuzní a ostatky vlasovců mezitím záhadně zmizely. Ve skutečnosti ale byly téměř všechny ostatky z tohoto hromadného hrobu uloženy do nového hromadného hrobu na nedalekém Nuselském hřbitově, těž zvaném hřbitov Zelená liška. V roce 1965 byla jižní část tohoto hřbitova zase zrušena z důvodu rozšiřování vozovky v Olbrachtove ulice. Ostatky padlých za Pražského povstání, včetně 16 neznámých vlasovců, musely být znovu přesunuté, tentokrát na Olšanské hřbitovy.

Hromadný hrob padlých účastníků Pražského povstání a vlasovců se dosud nachází na Olšanských hřbitovech jen pár metrů od čestného pohřebiště rudoarmějců. Byl ale až donedávna chybně evidován jako společný hrob příslušníků Československého armádního sboru v Sovětském Svazu. Není ale pochyb, že právě tento hromadný hrob se původně nacházel na Soudním náměstí před Pankráckou věznicí. Z celkového počtu uvedených na náhrobku dvaceti jmen šestnáct jsou výslovně označeni v evidenci obětí Pražského povstání jako původně pohřbeni pravě na Soudním náměstí.¹⁸ Nelze ale s jistotou tvrdit, že všech šestnáct zde pochovaných neznámých jsou skutečně vlasovci. Prokazatelně zdokumentováno uložení do tohoto hrobu jen šesti vojáků armády generála Vlasova, z toho ve dvouch případech jsou známá jejich jména. Je zde dnes zde pochováni jako neznámí příslušnici Ruské osvobozenecké armády Alexander Učanov a Michail Maximov. O posledně jmenovaném je navíc známo, že zemřel ve věku pouhých 20 let.
Hromadný hrob padlých účastníků Pražského povstání a vlasovců na Olšanských hřbitovech v Praze. Zde je pochováno 20 padlých Pražanů a 16 neznámých vojáků pravděpodobně 1. pěšího pluku 1. divize ROA, jejích ostatky byly původně dočasně pohřbeny v hromadném hrobě před Pankráckou věznicí. Umístění hrobu bylo vypátráno během přípravy tohoto průvodce. Souběžně byli identifikováni dva zde pochované příslušnici Ruské osvobozenecké armády. Jsou zde jako neznámí pohřbeni Alexander Učanov neznámého věku a Michail Maximov, který zahynul ve věku 20 let.
V některých částech Prahy občas narazíme na pamětní desky neznámým vojákům, kteří padli během Pražského povstání. Hned několik takovýchto desek najdeme například poblíž křižovatky Malovanka v pražských Střešovicích. Podle evidence válečných hrobů Ministerstva obrany ČR jsou všechny tyto desky věnovány padlým vojákům Rudé armády.¹⁹ Na některých je přímo označeno, že jde o neznámého sovětského vojáka. Rudá armáda se však objevila v Praze až ráno 9. května 1945, kdy Pražské povstání již skončilo, německá posádka kapitulovala a rozsáhlé pouliční boje už nebyly. Je logické předpokládat, že alespoň některé z těchto pamětních desek označují místa úmrtí příslušníků Ruské osvobozenecké armády, kteří se skutečně zúčastnili pouličních bojů v těchto částech Prahy.
Pamětní deska na místě úmrtí neznámého vojína na křižovatce ulic Myslbekova a Parléřova v pražské čtvrti Střešovice. Pravděpodobně nejde o rudoarmějce, ale o padlého vojáka Ruské osvobozenecké armády.
Oběti poválečných poprav
Ruská osvobozenecká armáda nuceně opustila téměř osvobozené město večer 7. května 1945 poté, co bylo definitivně potvrzeno, že americká armáda se nechystá postupovat na Prahu a vedení Pražského povstání není schopno poskytnout vlasovcům bezpečnostní záruky po příchodu do města Rudé armády. Dle různých odhadů zůstalo však v Praze asi tisíc příslušníků ROA. Několik stovek vážně zraněných leželo v pražských nemocnicích. Značný počet vlasovců, včetně například celého oddílu dělostřeleckého pluku, zůstal zcela dobrovolně. Ráno 9. května vstoupily do Prahy první jednotky Rudé armády. Spolu s nimi se ve městě objevily i zvláštní oddíly sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ. Téměř okamžitě začaly mimosoudní popravy zajatých vlasovců. Zranění prý byli často brutálně zastřeleni přímo na nemocničních lůžkách. Největší a nejznámější pražské pohřebiště popravených příslušníků Ruské osvobozenecké armády se dnes nachází na Olšanských hřbitovech vedle pravoslavného kostela Zesnutí přesvaté Bohorodice.
Hromadný hrob popravených vlasovců na Olšanských hřbitovech v Praze. Je zde pohřbeno 187 neznámých vojáků 1. divize ROA, kteří byli zastřeleni vojáky Rudé armády v květnu 1945.
V hromadném hrobě na Olšanských hřbitovech je pohřbeno 187 vojáků Ruské osvobozenecké armády, zabitých v květnu 1945 bezprostředně po příchodu Rudé armády do Prahy. Říká se, že zranění vlasovci byli vyvlečeni z nedaleké Vinohradské nemocnice a zastřeleni na okraji hluboké jámy, vykopané německými válečnými zajatci. V roce 1995 díky aktivitám českého vojenského historika Stanislava Auského, autora jedné z nejrozsáhlejších studií o účasti vlasovců na Pražském povstání, byly do hrobu na Olšanských hřbitovech také přesunuty ostatky generálmajora Vladimira Bojarského (Bajerského) a generálmajora Michaila Šapovalova, kteří v květnu 1945 byli zabiti partyzány v Příbrami a původně měli své hroby tam. Spolu s nimi zde byl pochován německý styčný důstojník major Karl-Ludwig Ottendorf. Dnes v tomto hromadném hrobě odpočívají také sám Stanislav Auský a jeho manželka Nonna.²⁰
Původní pravoslavný kříž nad hromadným hrobem vlasovců na Olšanských hřbitovech vztyčil v roce 1991 potomek ruských emigrantů Alexej Kelin spolu se svými syny. Tento dřevěný kříž spadl nebo byl úmyslně sražen v roce 2007 a poté následně zcela zmizel. Po nějaké době se na hrobě objevil nový kříž, na kterém ale už není heslo "Zemřeli jsme za naši a vaši svobodu".
Vlasovci pochovaní v hromadném hrobě na Olšanských hřbitovech nejsou všechny oběti poválečných poprav. Ve skutečnosti bylo zastřelených vlasovců zřejmě mnohem více. Český vojenský historik Stanislav Auský píše až o šesti stovkách popravených vlasovců. Německý vojenský historik Joachim Hoffmann ve své studii zmiňuje svědectví očitých svědků, podle kterého jenom v pražské nemocnici Motol přímo na nemocničních lůžkách postříleli rudoarmějci asi dvě stovky vlasovců.

Vůbec nejsou důvěryhodné informace o osudu čtyř set nováčků rezervní brigády ROA, která byla umístěna v budově Francouzských škol v pražských Dejvicích. Tento útvar v květnu 1945 ještě nebyl podřízen veliteli 1. divize ROA a proto nedostal od generála Buňačenka rozkaz opustit Prahu. Další osud těchto vojáků lze vystopovat pouze částečně podle vzpomínek ruských emigrantů, kteří bydleli nedaleko.


Dne 10. května 1945, tedy den poté co do Prahy dorazily jednotky Rudé armády, popravili rudoarmějci v obci Dolní Počernice na východním předměstí (dnes obec je součástí Prahy) dva vlasovce. Dle zápisu do farní knihy úmrtí téhož dne byli pohřbeni na místním hřbitově a jejich osobní doklady byly zničeny.²¹ Tento hrob byl delší dobu považován za ztracený. Předpokládaná poloha tohoto hrobu byla zjištěna během přípravy tohoto průvodce na základě svědectví pamětníků a archivních pramenů.
Předpokládaný hrob dvou neznámých vlasovců, kteří byli zastřeleni rudoarmějci dne 10. května 1945, na hřbitově v pražské čtvrti Dolní Počernice. Hrob vlasovců se s největší pravděpodobností nachází napravo od náhrobního kamene na opuštěném hrobě.
Předpokládaný hrob dvou vlasovců se nachází na vzdáleném konci hřbitova mezi hroby z 40. let. Dle pamětníků byli popravení příslušníci ROA pochováni přímo u hřbitovní zdi. Dle sdělení správce Dolnopočernického hřbitova, kterým je městská část Dolní Počernice, oficiálně není na tomto místě žádný hrob, přestože je zde očividně někdo pohřben. Ve stejném hrobě zřejmě leží rovněž místní obyvatelka Marta Dušková, která také zahynula dne 10. května 1945 ve věku 36 let. Dle farní knihy úmrtí byla "po ztýrání jako německá příslušnice zastřelena členy Rudé armády" a téhož dne pohřbena. Dle pamětníků byla tato žena "fanatickou fašistkou".

Na stejném hřbitově, v jeho centrální části, najdeme také hrob, který je považován za hrob rudoarmějce Ivana Bakurina. Prý padl při osvobození Prahy dne 10. května 1945.²² Dokonce na jeho počest je pojmenovaná Bakurinova ulice, která vede právě k tomuto hřbitovu. Ve farní knize úmrtí je zapsán tento pohřbený jednoduše jako "ruský vojín". Na základě této skutečností se český vojenský historik Tomáš Jakl domnívá, že Bakurin nebyl rudoarmějec, ale jeden z vlasovců a všichni tři mohou být pohřbeni společně v jednom hrobě. Tato verze však vůbec nevypadá přesvědčivě.

Ve skutečnosti je v tomto hrobě pohřben důstojník Rudé armády Vasilij Polosin, který dne 10. května 1945 zahynul v Dolních Počernicích pod pásy sovětského tanku ve věku asi 37 let.²³ Co se týká rudoarmějce Ivana Bakurina, jehož jméno dnes nese pražská ulice, ten zřejmě ve skutečnosti vůbec nikdy neexistoval. Jméno na náhrobku bylo zkomoleno v důsledku poválečného zmatku. Celý příběh zázračné proměny seržanta Polosina na rudoarmějce Bakurina je detailně popsán tady.
Hrob seržanta Rudé armády Vasilije Ivanoviče Polosina, který je dnes pohřben jako jakýsi rudoarmějec Ivan Bakurin na hřbitově v pražské čtvrti Dolní Počernice.
Předpokládané umístění dalšího hromadného hrobu vlasovců v pražských Jinonicích před několika lety vypátral místní historik Jiří Štěpina. Podle jednoho z archivních záznamů dne 10. května 1945 předali zástupci Národního výboru Rudé armádě skupinu 14 vlasovců. Dle pamětníků byli po krátkém výslechu zastřeleni a pohřbeni na úpatí kopce Vidoule. Následující den bylo Rudé armádě předáno dalších 46 zajatců ruské národnosti. Jejich osud není znám. Popravu a pohřeb 14 vlasovců v Jinonicích potvrzuje český vojenský historik Pavel Žáček, který objevil zprávu lékaře, který byl povolán k popravě a poté se postaral o pohřbení popravených vlasovců.
Předpokládané umístění hromadného hrobu 14 neznámých vlasovců, kteří byli dne 10. května 1945 zastřeleni rudoarmějci na jižním úpatí kopce Vidoule v pražské čtvrti Jinonice.
Hromadný hrob 14 popravených vlasovců se údajně nachází na jižním úpatí kopce Vidoule v Jinonicích na soukromém pozemku, který se dnes používá jako pastvina pro ovce. Existují plány na exhumaci ostatků vlasovců a jejich přesun na místní hřbitov. Redakce novin Jinonický Kurýr dokonce vyhlásila za tímto účelem sbírku.
Oběti poválečného zmatku
Vojín Ruské osvobozenecké armády Nikolaj Lukašev, narozený v roce 1923, byl během Pražského povstání zraněn do nohy a dne 28. května 1945 zemřel na následky zranění a sepse ve věku asi 22 let v pražské nemocnici Alžbětinek. Záznam o jeho skonu v matrice zemřelých jednoznačně uvádí, že to byl vlasovec.²⁴ Až do nedávné doby místo pohřbu Nikolaje Lukaševa nebylo známo. Jeho hrob se podařilo identifikovat na základě archivních zdrojů během přípravy tohoto průvodce.

Ukázalo se, že mezi hroby čestného pohřebiště rudoarmějců na Olšanských hřbitovech v Praze je hrob číslo 204, ve kterém je pohřben Nikolaj Lukašov.²⁵ Na tohoto vojáka nebyly objeveny v ruských archivech žádné doklady z válečné doby. Zároveň v prvních poválečných seznamech pohřbených na Olšanech je uveden jako Lukašev. Rok narození se shoduje, datum úmrtí se liší pouze o jeden den: zemřel 27. května 1945. Očividně jde o stejnou osobu. To znamená, že lze téměř jistě tvrdit, že minimálně v jednom z hrobů čestného pohřebiště na Olšanských hřbitovech byl jako rudoarmějec pohřben příslušník Ruské osvobozenecké armády. Pravděpodobně není to jediný hrob vlasovců mezi hroby rudoarmějců na Olšanech.
Náhrobky čestného pohřebiště rudoarmějců na Olšanských hřbitovech v Praze. Mezi hroby rudoarmějců je zde pravděpodobně pohřben také příslušník Ruské osvobozenecké armády Nikolaj Lukašev, narozený v roce 1923, který zemřel dne 28. května 1945 na následky zranění ve věku asi 22 let.
Zhruba ve stejnou dobu se mezi hroby sovětských vojáků na Olšanských hřbitovech objevilo zhruba patnáct hrobů, které až do roku 1985 byli označeni jako hroby neznámých rudoarmějců. Je velmi pravděpodobné, že těmito neznámými, kterých v květnu 1945 pochovali na Olšanských hřbitovech mezi rudoarmějci, také byli vlasovci. Před oslavami 40. výročí konce druhé světové války v roce 1985 se hroby neznámých rudoarmějců najednou zmizeli a na všech těchto hrobech se objevila různá jména. Podle všeho žádné exhumace a přesuny ostatků nekonali ale na náhrobcích byla jen uvedena jména zjištěna z nějakých archivních zdrojů. Hned v několika případech byla jména jen jednoduše okopírovaná ze sousedních náhrobků. Je velmi pravděpodobné, že odstrašení náhrobků neznámých rudoarmějců proběhlo na pokyn tehdejší sovětské ambasády aby nedošlo k odhaleni existenci hrobů vlasovců v areálu čestného pohřebiště rudoarmějců na Olšanech.


Na Loretánském náměstí nedaleko Pražského hradu se nachází nenápadný obelisk s pěticípou hvězdou.²⁶ Údajně je zde pohřben rudoarmějec Běljakov, který padl při osvobození Prahy v květnu 1945. Hned na začátku je nutně poznamenat, že to není vůbec hrob, ale jen místo původního hrobu. Ostatky zde pochované osoby, bez ohledu na to, kdo to skutečně byl, byly přemístěny na Olšany nejpozději v roce 1957. Nyní jsou uloženy v hrobě číslo 428 na čestném pohřebišti rudoarmějců.²⁷
Místo původního hrobu vojáka Běljakova na Loretánském náměstí v centru Prahy.
Dále je nutné poznamenat, že téměř vše, co vypravují o tomto hrobu průvodci, nemá dokumentární podklad. Zpravidla jsou to pouze nepravdivé báchorky slabě propojené s historickými fakty. Například, že dne 9. května 1945 těžce zraněný a krvácející rudoarmějec Běljakov jako první vtrhl v hořícím tanku do planoucí Prahy a téměř holýma rukama sám odminovával historické památky v centru města.

Legenda o tom, jak umírající voják Běljakov požádal, aby byl pohřben na Loretánském náměstí, aby mohl věčně poslouchat zvonkohru pražské Lorety, je samozřejmě neuvěřitelně krásná. Bylo by skvělé, kdyby se ukázalo, že je založena na skutečné události. Dohledat zdroj legendy však zatím nepodařilo. S největší pravděpodobností také jde o poválečný městský folklór.

O hrobě na Loretánském náměstí ve skutečnosti lze říci jen velmi málo. Zřejmě se objevil v květnu 1945, kdy na mnoha místech v centru Prahy vznikly podobné hroby. Je docela pravděpodobné, že v tomto hrobě byla skutečně pohřbena osoba jménem Běljakov, jak je napsáno na náhrobku rusky, nebo osoba jménem Běljak, jak je uvedeno v češtině. Dosud nebyly objeveny žádné další údaje k tomuto hrobu.
Hrob vojáka Běljakova, dnes označený jako hrob seržanta Rudé armády Michaila Petroviče Běljakova na čestném pohřebiště rudoarmějců na Olšanských hřbitovech v Praze.
Není přesně známo, kdy byly ostatky z hrobu na Loretánském náměstí přemístěny na Olšanské hřbitovy. Pravděpodobně k exhumaci došlo mezi lety 1947 a 1948, ale rozhodně ne později než v roce 1957, kdy voják Běljakov již byl na seznamu osob pohřbených na čestném pohřebišti rudoarmějců na Olšanských hřbitovech. Poprvé byl zapsán pouze jako rudoarmějec Běljakov bez uvedení jména. Dnes je označen na náhrobku jako seržant Michail Petrovič Běljakov.

Michail Petrovič Běljakov opravdu existoval. Nicméně jeho pluk bojoval na území Německa a ukončil válku v Berlíně. Navíc dle dobových záznamů je Michail Běljakov pohřešován od května 1945.²⁸ Zatím nebyl objeven ani jeden doklad potvrzující, že zemřel a byl pohřben v Praze. Jeho jméno na náhrobku bylo pravděpodobně přidáno až v 70. letech na žádost příbuzných, kteří se snažili najít jeho hrob třicet let po skončení války. Nelze tvrdit, že provedené změny na obelisku jsou oprávněné. Celý příběh seržanta Michaila Běljakova je detailně popsán rusky tady.

S největší pravděpodobností byl na Loretánském náměstí ve skutečnosti pohřben nějaký úplně jiný Běljakov nebo Běljak. Docela věrohodně vypadá domněnka, že byl to jeden z vlasovců. To by znamenalo, že dnes také leží mezi hroby rudoarmějců na Olšanských hřbitovech označený jako seržant Michail Běljakov.
Společný hrob vlasovců a rudoarmějců
Dle zápisu ve farní knize zemřelých dne 14. května 1945 provedl farář Václav Holub obřad pohřbu dvaceti padlých obětí Pražského povstání a čtyř ruských vojáků na hřbitově v pražské čtvrti Vokovice. Jména dvou ruských vojáků jsou známá, další dva jsou pohřbeni jako neznámí. O dva dny později pochoval stejný farář na stejném hřbitově dalších 35 ruských vojáků. Jména 23 z nich jsou uvedena v knize zemřelých, zbývajících 12 je pohřbeno jako neznámí.²⁹ Dohromady tak byly na Vokovickém hřbitově uloženy ostatky 39 ruských vojáků. Pravděpodobně jednalo se o vojáky 3. pěšího pluku 1. divize ROA pod velením podplukovníka Grigorije Alexandrova (Rjabceva), kteří padli v bojích o Ruzyňské letiště. Později byly ve stejném hromadném hrobě pohřbeny také ostatky 35 rudoarmějců, kteří zemřeli po válce v pražských lazaretech. Dnes jsou na tomto hromadném hrobě uvedena pouze jména padlých obětí Pražského povstání a rudoarmějců.³⁰ Vlasovci nejsou vůbec zmiňováni.
Hromadný hrob padlých obětí Pražského povstání na hřbitově v pražské čtvrti Vokovice. Je zde také pohřbeno 35 rudoarmějců a 39 vlasovců. Pravděpodobně se jedná o vojáky 3. pěšího pluku 1. divize ROA, kteří padli v bojích o Ruzyňské letiště.
Hroby vlasovců v okolí Prahy
Několik hrobů vlasovců se zachovalo také na hřbitovech mimo Prahu. Například šest příslušníků Ruské osvobozenecké armády je pohřbeno na hřbitově v obci Osov nedaleko Suchomast, kde se v květnu 1945 nacházel štáb velitele 1. divize ROA generálmajora Sergeje Buňačenka.³¹ Dle pamětníků se jedná o vojáky, kteří byli v Osově ubytováni a zahynuli při střetech s německými vojáky ještě před nasazením vlasovců v Praze. V roce 2015 místní občanský aktivista Filip Jandus zjistil z archivních zdrojů jména dvou ze šesti pohřbených vlasovců. Současný náhrobek na jejich hrobě postavil v roce 2016 občanský spolek Ruská tradice.
Hrob dvou vlasovců na hřbitově v obci Osov nedaleko Suchomast na Berounsku. Jsou zde pohřbeni vojín Anton Lučkovskij, narozený 15. května 1922, který zahynul dne 5. května 1945 ve věku 22 let, a svobodník Petro Kudelja, narozený 22. července 1924, který zahynul ve stejný den ve věku 20 let.
Hrob čtyř neznámých vlasovců na hřbitově v obci Osov na Berounsku. Tito vojáci 1. divize ROA také zahynuli dne 5. května 1945 a byli původně pohřbeni v sousední obci Velký Chlumec. V roce 1949 byly jejich ostatky exhumovány a přemístěny do současného hrobu.
Další hrob se nachází pod starou lípou na okraji lesa u obce Stašov na Berounsku.³² Je zde pohřben vojín Ruské osvobozenecké armády Fjodor Ivanovič Deškevič. Novináři Eugenie Číhalová a Viktorija Krymovová ve své publikaci v emigrantském časopise Russkoje Slovo citují vzpomínky místní obyvatelky Boženy Silbernáglové, která se dnes stará o tento hrob. Dle jejího vyprávění tento voják byl jedním z ubytovaných v jejich obci. Poté zahynul v Praze. Přinesli ho zpátky mrtvého, a protože na hřbitov bylo daleko, uspořádali mu pohřeb na okraji lesa hned za obcí.
Hrob vojáka Ruské osvobozenecké armády na okraji lesa u obce Stašov na Berounsku. Je zde pohřben vojín Fjodor Ivanovič Deškevič, narozený v roce 1924, který padl v Praze dne 8. května 1945 ve věku asi 20 let. Jeho jméno na náhrobku je napsáno rusky s chybou.
Hrob generála Vlasova
Předseda Komitétu pro osvobození národů Ruska a vrchní velitel Ruské osvobozenecké armády generálporučík Andrej Vlasov a velitel 1. divize ROA generálmajor Sergej Buňačenko byli dne 1. srpna 1946 popraveni oběšením na nádvoří moskevské věznice Butyrka spolu s dalšími veliteli Ruské osvobozenecké armády na základě rozhodnutí stranického vedení Sovětského svazu.

Trest smrti byl odsouhlasen dne 23. července 1946 na zasedání politbyra Všesvazové komunistické strany (bolševiků). Vojenské kolegium Nejvyššího soudu Sovětského svazu, kterému předsedal Vasilij Ulrich, toto rozhodnutí pouze formálně schválilo dne 31. července 1945 těsně před popravou.

Další osud ostatků popravených není znám. Pravděpodobně byly zpopelněny a tajně pohřbeny v takzvaném společném hrobě nevyžádaných ostatků číslo 3 na moskevském Donském hřbitově. Ve stejném hrobě zřejmě jsou také pochováni popravený ataman Donského kozáckého vojska Pjotr Krasnov, popravení členové Židovského antifašistického výboru, obětí takzvané Leningradské aféry a dokonce i nechvalně známý velitel sovětské tajné policie Lavrentij Berija.
Společný hrob nevyžádaných ostatků číslo 3 na Donském hřbitově v Moskvě. Pravděpodobně jsou zde pohřbení generálové Ruské osvobozenecké armády Andrej Vlasov a Sergej Buňačenko.
Mapa hrobů vlasovců v Praze a okolí

Ztráty vlasovců během Pražského povstání
Kolik vlasovců padlo v pouličních bojích během Pražského povstání není možné přesně spočítat. Večer 7. května 1945 na jednání se zástupci povstalců oznámil generál Buňačenko, že ztráty jeho divize na tu dobu činily přibližně 300 mužů. Toto množství je nyní často uváděno v různých publikacích jako celkový počet padlých vlasovců. I když není zcela jasné, zda generál Buňačenko započítal do toho pouze mrtvé vojáky nebo zároveň i vážně zraněné. Zároveň je zřejmé, že následující noc a den mohl počet zemřelých z řad vlasovců jen stoupat.

Pokud spočítáme všechny vlasovce pohřbené na všech pražských hřbitovech, v těch případech, kdy počet pohřbených je znám alespoň přibližně, bude to 134 až 139 padlých. Ale jak už bylo uvedeno výše, vůbec není znám počet pohřbených v hromadném hrobě u Ruzyňského letiště, který je pravděpodobně největším pohřebištěm vojáků ROA, kteří zahynuli přímo v bojích během Pražského povstání. Není jasné, kam zmizely ostatky 32 vlasovců, kteří zahynuli v bitvě o most přes Berounku u Lahoviček. Zatím není prokázáno, kde skončily ostatky 16 vlasovců, původně pochovaných v hromadném hrobě před Pankráckou věznicí. Vůbec se nezachovaly žádné hroby vlasovců na některých místech prudkých bojů, například v pražských Malešicích nebo na pravém břehu Vltavy u Vyšehradu.

Za všech výše uvedených okolností ztráty 1. divize ROA přímo v bojích Pražského povstání dne 6. až 8. května 1945 lze odhadnout na přibližně 200 až 250 padlých. Ruský historik Kirill Alexandrov uvádí ve svých publikacích počet asi 200 mrtvých. Český vojenský historik Tomáš Jakl píše o 200 až 250 mrtvých a stovkách zraněných. K tomu musíme připočítat minimálně dvě stovky popravených po příchodu do města Rudé armády. Celkové ztráty Ruské osvobozenecké armády tak podle velmi hrubých odhadů můžou dosahovat přibližně 400 až 450 zemřelých.
Hromadný hrob vojáků Ruské osvobozenecké armády na Olšanských hřbitovech v Praze.
Slavnostní síň Rudé armády, vybudovaná za komunistů v areálu Národního památníku na pražském vrchu Vítkov, je dnes věnovaná památce vojáků všech armád, které se zúčastnily osvobození Československa. Mimo jiné Je tam uvedeno, že ztráty Ruské osvobozenecké armády činily přibližně 600 zemřelých. Není zcela jasné, jak bylo toto množství vypočítáno. Pokud však přidáme ke 400 až 450 vlasovcům, kteří zahynuli přímo v Praze, zhruba 150 až 200 příslušníků ROA, kteří byli zavražděni nebo spáchali sebevraždu při zajetí 1. divize Rudou armádou u obce Lnáře na Strakonicku dne 12. května 1945 a během následujících dnů, celkový odhad počtu zemřelých vlasovců ve výši přibližně 600 lidí vypadá jako poměrně logický.
Budova štábu generála Buňačenka
Pamětní místa spojená s Ruskou osvobozeneckou armádou si zaslouží samostatného průvodce, proto zde zmíníme pouze některá z těch nejvýznamnějších.

Dne 4. května 1945 odpoledne dorazily jednotky 1. divize Ruské osvobozenecké armády pod velením generálmajora Sergeje Buňačenka do okolí Berouna, asi 50 kilometrů jihozápadně od Prahy, a byly ubytováni v okolních obcích. Štáb divize byl umístěn do budovy sokolovny v obci Suchomasty.

Právě v této budově se v noci na 5. května konala historická porada velitelů divize, nakteré bylo definitivně rozhodnuto poskytnout pomoc Pražskému povstání. Právě zde ráno 5. května podepsal generál Buňačenko se zástupci povstalců dohodu o "společném boji proti fašismu a bolševismu". Právě odsud odpoledne téhož dne vyrazil generál Buňačenko se svou divizí na pomoc bojující Praze.
Budova sokolovny v obci Suchomasty na Berounsku, kde se v květnu 1945 nacházel štáb velitele 1. divize ROA generálmajora Sergeje Buňačenka.
Následující den byl štáb 1. divize ROA přemístěn do areálu továrny Waltrovka v pražských Jinonicích, odkud generál Buňačenko velel svým jednotkám během Pražského povstání. Před několika lety byly téměř všechny budovy této bývalé továrny zbourány. Dnes je na tomto historickém místě postaven rozsáhlý komplex obytných a kancelářských budov pod názvem Rezidence Waltrovka. Z původních továrních hal se zachovala jenom jedna, přestavěná na kancelářskou budovu. Uprostřed areálu je nainstalována kinetická socha "Pegasové" od českého výtvarníka Davida Černého. Má připomínat, že kdysi se zde vyráběly letecké motory.
Moderní budovy v areálu bývalé továrny Waltrovka v pražské čtvrti Jinonice, kde se dne 7. května 1945 nacházel štáb velitele 1. divize ROA generálmajora Sergeje Buňačenka. Vpravo v pozadí je vidět jedinou částečně zachovanou historickou tovární halu, nyní přestavěnou na kancelářskou budovu Walter.
Místo zatčení generála Vlasova
Vrchní velitel Ruské osvobozenecké armády generál Andrej Vlasov se během Pražského povstání skoro celou dobu nacházel ve štábu generála Buňačenka, ale téměř nezasahoval do rozhodnutí velitele divize. Poté co vlasovci byli nuceni Prahu opustit, odjel generál Vlasov jednat s americkým velením v Plzni a pozdě večer 10. května 1945 dorazil do obce Lnáře přibližně 100 kilometrů jihozápadě od Prahy, v jejíž blízkosti se tou dobou již nacházely jednotky 1. divize ROA. Poslední dvě noci před svým zatčením strávil generál Vlasov v místním zámku.
Pomník generála Vlasova u zámku Lnáře na Strakonicku přibližně 100 kilometrů jihozápadě od Prahy. Generál Vlasov strávil v tomto zámku poslední dvě noci před svým zatčením dne 12. května 1945. Jedná se o jediný pomník generála Vlasova na českém území a jeden ze dvou takových pomníků na světě. Druhý pomník je postaven na hřbitově Novo-Divejevského pravoslavného kláštera nedaleko New Yorku.
Jednání s velením americké armády skončila bezvýsledně. Američané odmítli pustit vlasovce na území pod svou kontrolou. Rudá armáda měla již v nejbližších hodinách obsadit Lnáře. Dne 12. května 1945 kolem poledne byla 1. divize ROA proto rozpuštěna. Všichni vojáci byli vyzváni, aby se v malých skupinách pokusili proniknout dál na západ. Krátce nato generál Vlasov doprovázený generálem Buňačenkem a americkými důstojníky odjel ze Lnář do štábu 3. americké armády v Plzni. Stihl ujet jen pár kilometrů. Asi ve dvě hodiny odpoledne na hrázi Nového rybníka jižně od Lnář byl generál Vlasov zajat skupinou sovětských důstojníků pod velením kapitána Michaila Jakuševa z 24. tankového sboru Rudé armády.
Hráz Nového rybníka nedaleko obci Lnáře na Strakonicku. Pravděpodobně právě na této křižovatce asi ve dvě hodiny odpoledne dne 12. května 1945 byl zatčen generál Vlasov.
Generál Buňačenko se téhož dne spolu se svým štábem vzdal Američanům, ale o tři dny později byl vydán sovětskému velení. Téměř všichni vojáci 1. divize ROA byli zajati Rudou armádou. Pouze pár stovek z téměř dvaceti tisíc mužů se stihlo dostat na území obsazené americkou armádou. Desítky vojáků a důstojníků ROA spáchalo sebevraždu přímo v okolních lesích, mnoho vlasovců bylo zavražděno rudoarmějci při zatčení. Zajatí vojáci ROA byli většinou posláni do gulagu. Generál Vlasov a generál Buňačenko byli popraveni oběšením dne 1. srpna 1946 na nádvoří moskevské věznice Butyrka spolu s dalšími veliteli Ruské osvobozenecké armády.
Místo zatčení generála Vlasova na hráze Nového rybníka nedaleko obci Lnáře na Strakonicku.
Občas se vlasovci vracejí
Po sametové revoluci se vlasovci pravidelně účastnili četných vojenských rekonstrukcí po celé republice. Dokonce někdy i tam, kde skuteční vlasovci nikdy nebojovali. Pak vlasovci najednou zmizeli. Údajně ruské velvyslanectví dalo ultimátum: pokud se nějaké akce zúčastní vlasovci, nebudou tam ruští diplomaté. Ať už to tak bylo, nebo nebylo, rozsáhlá rekonstrukce pouličních bojů za budovou rozhlasu během oslav 60. výročí Pražského povstání v květnu 2005 se obešla bez vlasovců. Nyní se časy změnily a názoru ruských diplomatů se již nenaslouchá tak pečlivě. Vojáci Ruské osvobozenecké armády opět bojují na pražských ulicích.
Rekonstrukce jednoho z pouličních bojů Pražského povstání za účasti vojáků Ruské osvobozenecké armády během oslav 70. výročí konce druhé světové války na pražském Žižkově v květnu 2015.
Rekonstrukce jednoho z pouličních bojů Pražského povstání za účasti vlasovců.
Rekonstrukce jednoho z pouličních bojů Pražského povstání za účasti vlasovců.

Fotografie tohoto průvodce byly pořízeny autorem v období od srpna 2017 do února 2019. Během roku a půl navštívil badatel válečných hrobů a novinář Vladimir Pomortzeff dohromady celkem dvacet potvrzených a předpokládaných pohřebišť padlých vojáků 1. divize Ruské osvobozenecké armády v Praze a nejbližším okolí. Fotografie rekonstrukce jednoho z pouličních bojů Pražského povstání byly pořízeny autorem v květnu 2015 během oslav 70. výročí konce druhé světové války na pražském Žižkově. Fotografie sraženého kříže na hromadném hrobě vlasovců na Olšanských hřbitovech byla pořízena autorem v říjnu 2007. Tento průvodce byl poprvé publikován rusky dne 7. května 2018. Ruská verze průvodce byla následně aktualizována o nové informace dne 8. listopadu 2019. Česká verze průvodce byla poprvé publikována dne 14. listopadu 2019 u příležitosti 75. výročí vyhlášení Pražského manifestu Komitétu pro osvobození národů Ruska. Naposledy aktualizováno o nové údaje dne 5. května 2020.
Bádání po hrobech vojáků Ruské osvobozenecké armády generála Vlasova provádí autor na vlastní náklady.
Pokračování bádání můžete podpořit darováním jakékoli částky prostřednictvím platebního systému PayPal.
Platba se provádí v českých korunách prostřednictvím platebního systému PayPal.
Jsou akceptovány všechny základní typy bankovních karet.
Zabezpečení převodu finančních prostředků zajišťuje platební systém PayPal.
Použitá literatura:
1. Артемьев Вячеслав Павлович. Первая дивизия РОА. London (Canada): Издательство СБОНР, 1974.
2. Ауски Станислав. Предательство и измена: войска генерала Власова в Чехии. Сан-Франциско: Globus Publishers, 1982.
3. Хоффман Йоахим. История власовской армии. Paris: YMCA-PRESS, 1990.
4. Žáček Pavel. Kasárna na levém břehu: Smíchov a okolí v pražském povstání 1945. Cheb: Svět křídel, 2003.
5. Auský Stanislav. Vojska generála Vlasova v Čechach. Praha: Vyšehrad, 2005.
6. Александров Кирилл Михайлович. Армия генерала Власова 1944–1945. Москва: Яуза, Эксмо, 2006.
7. Jakl Tomáš. Vojáci 1. divize ROA zapsaní v pražských matrikách zemřelých. Praha: Historie a vojenství, 2014, №2.
8. Žáček Pavel. Vlasovci v boji za Prahu. Praha: Academia, 2017.
Poznámky:
¹ Kniha zemřelých fary Třebonice Mirešice 1891–1949, folio 64, uložena na Oddělení matrik ÚMČ Prahy 1.
² VH CZE0013-55650
³ VH CZE0013-39866
⁴ Matrika ÚV 1944–1949 Stodůlky, folio 3 až 4, uložena na Oddělení matrik ÚMČ Prahy 1.
⁵ Kronika obce Stodůlky, s. 268, Úřad městské částí Praha 13.
⁶ VH CZE2105-22207
⁷ VH CZE2105-22209
⁸ VH CZE0006-21002
⁹ VH CZE0017-18087 a CZE0017-18084
¹⁰ VH CZE0016-53961
¹¹ VH CZE0016-20282
¹² VH CZE0005-55448
¹³ VH CZE0005-26660 a CZE0005-20118
¹⁴ VH CZE0005-26770
¹⁵ VH CZE0016-20283
¹⁶ VH CZE0005-20076
¹⁷ VH CZE0003-55959
¹⁸ Evidence obětí Pražského povstání. Oblastní kriminální úřadovny Praha. Státní oblastní archiv Praha.
¹⁹ VH CZE0006-18893, CZE0006-18907 a CZE0006-21368
²⁰ VH CZE0003-39446
²¹ Kniha úmrtí ŘK Dolní Počernice sv. IV 7. 1944–1949 folio 4, uložena na Oddělení matrik ÚMČ Prahy 1.
²² VH CZE0014-28175
²³ ЦАМО, фонд 58, опись 18003, дело 759, лист 3
²⁴ Kniha úmrti XX. 28.2.1944–7.11.1946 Praha 2. Matrika zemřelých duchovní správy nemocnice Alžbětinek v Praze II, folio 147, uložena na Oddělení matrik ÚMČ Prahy 1.
²⁵ VH CZE0003-24474
²⁶ VH CZE0001-20503
²⁷ VH CZE0003-24698
²⁸ ЦАМО, фонд 58, опись 977520, дело 776, лист 4
²⁹ Matrika zemřelých XIV. Římsko-katolického farního úřadu v Praze XVIII. – Liboci. Kniha zemřelých XIV. 1937–1949, folio 257 až 258, uložena na Oddělení matrik ÚMČ Prahy 1.
³⁰ VH CZE0006-18901
³¹ VH CZE2108-43086 a CZE2108-43085
³² VH CZE2102-3028
Na těchto stránkách využíváme soubory cookie za účelem měření návštěvnosti.
SOUHLASÍM
Close